Popis dřevin vhodných pro bonsaje


Borovice horská, kleč (Pinus mugo)

čeleď: borovicovité

Stálezelený keř s poléhavými, nebo i vzpřímenými kmínky, jehož domovem jsou hory. Roste na rašeliništích, kamenitých stráních i skalnatých svazích. Je to nenáročná a odolná dřevina, pro začínající bonsajisty ideální.

Borovice lesní (Pinus sylvestris)

čeleď: borovicovité

Stálezelený jehličnan, rostoucí přednostně na mírně suchých, slabě zásaditých půdách. Kmen i větve má často bizardně pokřivené a pokroucené. V přírodě najdeme často exempláře, které nás opravdu zaujmou, jen je „zmenšit“.

Bříza bělokorá (Betula pendula)

čeleď: břízovité

Hojný opadavý strom rostoucí na sypkých, písčitých, propustných půdách. Borku má efektní, stříbřitě bílou, na kmeni hluboce rozpraskanou, což jí činí právě jako bonsai atraktivní. Díky jejímu velmi snadnému rozmnožování můžeme získat semenáčky snad na každé zahrádce v nepřeberném množství.

Buk lesní (Fagus sylvatica)

čeleď: bukovité

Statný listnatý strom s hladkou, olovnatě šedou borkou. Roste na kyprých, dobře provlhčených půdách s dostatkem živin. Na rozdíl od habru má listy na okrajích jemně opýřené, jsou mírně zvlněné a žilkování není tak výrazné. Nelze provádět řez listů, po řezu listů již ten samý rok listy nevyrostou.

Dub letní (Quercus robur)

čeleď: bukovité

Je to opadavý statný listnatý strom. Borka kmenu a starších větví je hustě poseta rýhami. Pozoruhodný je věk, kterého se tyto stromy v přírodě dožívají, a to je až 1000 let. Dobře snáší klimatické extrémy. Duby mají celkem velké listy a proto se hodí lépe pro bonsaje středního a většího vzrůstu.

Habr obecný (Carpinus betulus)

čeleď: lískovité

Listnatý strom rostoucí na humózní půdě bohaté na živiny. V přírodě se kmen rozvětuvje již nízko nad zemí do silnějších větví, což se dobře využitelné pro pěstování jako bonsai. Velmi dobře snáší zástřih, používá se často na živé ploty. Habru nevadí každoroční řez listů, kterým se dosáhne velmi jemného olistění.

Hloh obecný (Crataegus laevigata)

čeleď: růžovité

Opadavý listnatý trnitý keř nebo menší strom, hojně rostoucí na mezích, v houštinách, na okrajích lesů. Červené plody se sbírají jako léčivo.

Jalovec obecný (Juniperus communis)

čeleď: cypřiškovité

Stálezelený vřesovištní vzpřímený keř. Černomodré plody (jalovčinky) se používají jako koření, využití mají i v lékařství. V okrasných zahradách je možno vidět nespočet jeho vyšlechtěných kultivarů.

Javor babyka (Acer campestre)

čeleď: javorovité

Je to opadavý, většinou nižší poměrně hojně se vyskytující strom niv a plání. Často se taky vyskytuje jako podrost ve světlých lesích nebo jeho okrajích. Roste na jílovitých nebo sypkých půdách – na půdu je velmi nenáročný. V přírodě mívá rozložitou korunu, zakřivený kmen a korkovitou borku. Proto se nade vše hodí pro pěstování jako bonsai.

Jedle bělokorá (Abies alba)

čeleď: borovicovité

Stálezelený jehličnan s tupými, měkkými jehlicemi, které jsou na větvičkách rozděleny do dvou řad. Šišky se rozpadají ještě na stromě, na zemi je tudíž nehledejme, sběr semen je poněkud obtížnější. Společně se smrkem, borovicí a bukem tvoří základní strukturu našich lesů v nadmořských výškách 400 – 900m.

Olše lepkavá (Alnus glutinosa)

čeleď: břízovité

Opadavý strom rostoucí na trvale vlhkých, nebo občas zatopených půdách. Vyskytuje se hojně podél potoků, říček a v lužních lesích. Dřevo má na řezu oranžovo-žlutou barvu. Strom je charakteristický šišticovitým plodenstvím, které na něm zůstává po celý rok.

Modřín opadavý (Larix decidua)

čeleď: borovicovité

Opadavý jehličnan, poměrně hustě rozvětvený a měkkými jehličkami vyrůstajících v chomáčcích. Na podzim jehlice před opadáním zežloutnou, což obzvláště v kombinaci s podzimním sluncem vyvolává velkolepý barevný dojem.

Smrk ztepilý (Picea abies)

čeleď: borovicovité

Stálezelený jehličnatý strom dorůstající vysokých výšek, až 70m. Koruna je pravidelně kuželovitá, borka hnědavě červená, jemně šupinatá. Roste na kyprých, humózních půdách.

Tis obecný červený (Taxus baccata)

čeleď: tisovité

Stálezelený jehličnan, jehož všechny části, kromě červené dužniny obklopující semeno, jsou prudce jedovaté. Roste roztroušeně, málokdy ve více kusech u sebe. Často se již u země rozvětvuje do více kmenů a koruna má tudíž několik vrcholů, z bonsajistického hlediska vskutku zajímavé.

Topol osika (Populus tremula)

čeleď: vrbovité

Opadavý listnatý světlomilný strom, který rád odnožuje. Borka je hladká, šedozelená, náchyln na zarůstání tvarovacího drátu. Roste na kyprých půdách s dostatkem živin, často tvoří křoviny podél lesů, řek apod. Je to rychlerostoucí dřevina, která přestože v přírodě nevypadá jako bonsajistický vzor, mezi bonsajemi má své místo.

Trnka (Prunus spinosa)

čeleď: růžovité

Opadavý listnatý trnitý keř rostoucí na okrajích lesů, podél cest, na skalnatých slunných svazích. Kvete ještě před olistěním. Modročerné plody se dají jíst až po přejití mrazem, mají trpkou chuť, ale obsahují hodně vitamínu C.
© 2010 Mamas, Designed by:marie.har@tiscali.cz