Poslední aktualizace: 27/04/2011

Základní pravidla pro pěstování bonsají

Co je bonsai

Bonsai je zmenšenina stromu, důmyslně tvarovaná a zasazená buď ve skupině nebo samostatně v misce, která je vybrána s citem pro tvar a velikost onoho stromu. Bonsai dělá bonsají právě správně utvářená kompozice kmene, větví, listů či jehlic, kořenů, úpravy povrchu půdy a v neposlední řadě misky. Bonsaje můžeme rozdělit podle velikosti na miniaturní (8 - 15 cm), malé (15 - 20 cm), střední (20 - 60 cm) a velké (60 - 100 cm).

Získávání bonsají

Asi nejjednodušší způsob získání je prostě "hotovou" bonsai koupit (i když bonsai není hotová nikdy, stále se na ní musí pracovat, jinak ztratí tvar a krásu). Tímto se ovšem okrademe o nejkrásnější část života bonsaje a to o její postupnou proměnu ze semenáčku v miniaturu statného stromu, ve který by vyrostl ve volné přírodě. S několikaletým tvarováním, zastřihováním a ostatní péčí vkládáme do bonsaje část své duše a to je ta její pravá hodnota. Já osobně dávám přednost bonsajím, které si vypěstuji přímo ze semene, nebo z náletových semenáčků. Dobývání starších stromků z volné přírody se u mě zatím nesetkalo s velkým úspěchem a pořizování stromků ze školky zase předpokládá určité finanční výdaje, které prozatím nevyhodnocuji jako nutné. Až ale získám určité zkušenosti, tak k tomuto způsobu zřejmě částečně přistoupím. Zatím to tedy dělám tak, že semenáčky přesazuji do většího a většího květináčku, nebo ještě lépe vysadím je do záhonu a jen zastřihuji a 1x za rok obryji. Odborníci ještě radí podložit takový stromek nějakou podložkou, aby kořeny nerostly do hloubky, ale do šířky. Po 5 až 10 letech již takový stromek pěkně nabude a síle a dá se s ním již pracovat a vytvářet z něj bonsai.

Zemina

Pro bonsaje lze ve specializovaných prodejnách zakoupit speciální zeminu (akadamu). To se mi však zdá zbytečně finančně náročné (zatím nemám bonsaje takové kvality, které si to zaslouží). Jako univerzální směs se v literatuře udává: 1 díl zahradní půdy, 1 díl písku a 1 díl rašeliny. Já ještě přidávám 1 díl lesní hrabanky a 1 dílu uleželého kompostu a myslím, že to mým stromkům není na škodu. No zkrátka výsledná půda by měla mít takovou strukturu, aby jednak byla provzdušněná a propustná, ale zase ne tak moc, aby udržela vláhu po delší dobu, protože v mělkých miskách se voda ztrácí opravdu velmi rychle. No zkrátka věda, každý si musí vyzkoušet, co jeho rostlinkám bude nejlépe vyhovovat.

Zálivka

To bych řekla, že to je jeden z klíčových problémů. Zkrátka není možné v létě na týden od svých bonsají odjet a nechat je napospas. Od jara do podzimu je třeba každý den, v letních horkých dnech i 2x denně kontrolovat vlhkost substrátu u bonsají a dle potřeby zalévat. Obecně stromky nesnášejí trvalé zamokření, ani dlouhodobé vyschnutí. Obojí může vést až k uhynutí. Bonsajím svědčí, když se zalijí ve chvíli, kdy je jejich substrát na povrchu suchý. I v zimě se však vlhkost musí kontrolovat, a za bezmrazého počasí případně zalít. Na zalévání se nejvíce hodí samozřejmě voda měkká, nejlépe dešťová. Při zalévání musíme dát pozor, aby se voda opravdu dostala do misky a tudíž ke kořenům stromku. Když je totiž povrch přeschlý, tak voda steče dolů a přestože jsme bonsai zalili, tak je to jako kdybychom nic neudělali. V tomto případě je vhodné misku i s bonsají na chvíli ponořit do vody, aby si substrát vodu natáhl a pak jí zase vyjmout. Bonsajím také mimořádně svědčí vlahý jarní i letní deštík, který nám spláchne prach z listů a jehličí, takže pokud máme stromky na místě, kam déšť nemůže, je potřeba jim toto vynahradit. Pozor ovšem na popáleniny sluncem, takže sprchování omezit pouze na dny pod mrakem. U zálivky i sprchování ovšem musíme také ctít individuální nároky jednotlivých druhů dřevin.

Živiny

Bonsaje nejsou zmenšeninami kvůli tomu, že mají nedostatek živin. Těch musí být naopak dostatek, aby rostlina byla v dobré kondici. Živiny dodáváme jednak pravidelným přesazováním (jednou za 2 – 5 let podle stáří) a jednak přihnojováním v době vegetačního růstu.

Stanoviště

Pro každou bonsai je důležité stanoviště s dostatkem světla, přímé slunce po celý den však ne všem rostlinám svědčí. Bonsaje je dobré umístit na vyvýšené místo, aby se světlo dostávalo i zespodu, jinak by mohly ve spodní části shazovat listy či jehlice. Já v průběhu roku bonsaje přemisťuji podle konkrétních klimatických podmínek. Na jaře jim dopřávám hodně světla, jak ale přijdou tropická vedra tak je přenesu do polostínu, aby nebyli celý den ve výhni. Na podzim jim zase dopřeji slunečné stanoviště a na zimu zakopat a zakrýt.

Zazimování

Jelikož se věnuji jen bonsajím ze stromů rostoucích v našem podnebném pásmu, není s tím problém. Tyto bonsaje totiž vyžadují střídání ročního období a zimní klid je podmínkou pro jejich zdárný růst. Mým stromkům svědčí zapuštění do zeminy v nevytápěném skleníku. Tímto snadněji odolávají teplotním výkyvům a lépe udržují potřebnou vlhkost. Je možné ale i jen je zakrýt tunelem z fólie. Při způsobu zazimování je také důležité pomyslet na to, že zimní období je vhodné pro tvarování drátem a tak bychom ještě před zazimováním měli mít rozmyšleno, se kterými stromky budeme v zimě pracovat a zazimovat je tak, abychom je měli po ruce.

Tvarování

Řez větví - děláme nejlépe časně na jaře, dokud jsou stromky ve vegetačním klidu. Zaštipování letorostů - u listnatých stromů celé léto, u jehličnatých dokud jsou letorosty měkké a nevyzrálé. Tvarování drátem - obzvláště u stromků s hladkou kůrou musíme dát pozor, abychom drát nenechali na rostlině příliš dlouho, aby nezarostl a nevytvořil tak nepěkné jizvy. Nejlépe je na tvarování pracovat v zimním období, kdy listnaté stromky jsou bez listí a neponičíme je tedy ovíjením drátů a rovněž je lépe znát textura větví. Já tedy ještě musím vždy opravovat v průběhu roku tzv. věšáky. Po řezu větví totiž někdy nevyraší pupen, který jsem očekávala, ale nižší, nebo jsem prostě nechala trochu delší pahýl nad pupenem, abych ho neporanila. Zbylou část mrtvé větvičky musím včas odstranit, aby tvar budoucí větve nebyl tímto "věšákem" deformován.

Bonsaje ze semen

Semena některých dřevin musí projít stratifikací, aby vzešly. Jsou na to dva způsoby. Jednak můžeme semena zasít již na podzim a i s květináčem zapustíme na zimu do záhonu a přikryjeme chvojím nebo slámou. U toho způsobu je potřeba jednak hlídat, aby zemina nevyschla a jednak aby nám semínka nesežrala nějaká myška. Druhým způsobem je semena smíchat s pískem a v uzavřené nádobce vložit do lednice. Časně zjara je pak vyséváme do truhlíku. Některá semena s měkkým obalem můžou vzejít ještě týž rok, co dozrála. Pak je ale trochu problém uchránit ty drobné semenáčky přes zimu. Já tyto semena ( např. borovice, javor, smrk, modřín) vysévám až na jaře a semenáčky pak mají do podzimu dostatek času na to, aby zesílili a zimu přestáli.

Rozmnožování řízky

To je způsob, kterým získáme rostlinu, která má shodné vlastnosti s rostlinou původní. Naprosto ideální je pro vrby, fíkusy, tavolníky, cypřiše, jalovce, skalníky, azalky, ibišky a další. Nové stromky můžeme získat z řízků vyzrálého jednoletého dřeva (dřevité řízky) po opadu listů, z bylinných řízků (získáváme na začátku léta - červen, červenec, u jehličnanů ještě i srpen a září), nebo kořenových řízků. Řízky řežeme ostrým nožem asi 3-8cm dlouhé, namočíme do stimulátoru a zapíchneme do vlhkého říčního písku, nebo jiného vhodného substrátu bez živin. Mě osobně se osvědčily řízky s tzv. patkou, kdy odtrhneme větvičku od silnější větve a zůstane na ní i část kůry a pletiva z té silnější větve. Překryjeme sklem, udržujeme vlhké a čekáme, než zakoření.

Hřížení

Hřížení je celkem efektivní způsob, jak získat už poměrně vzrostlou sazenici. Liší se od řízkování tím, že jí necháme zakořenit ještě na mateční rostlině. Technika je taková, že si vybereme větev, ze které se nám bude bonsai nejlépe tvarovat, v místě, kde budeme chtít aby zakořenila, jí zbavíme kůry (cca 1 cm) a pak jí buď ohneme do půdy, kde jí řádně připevníme, nebo uděláme bal z písku a igelitu (tomu se říká vzdušné hřížení). U jehličnanů se kůra nesloupává, ale větev se zaškrtí drátem tak, aby se kůra i pletivo pod ní narušilo. Musíme hlídat vlhkost okolo zakořeňující větévky, celý proces je časově náročný, může to trvat i rok, takže trpělivost je na místě. Tímto způsobem se dá třeba i z bonsaje, která je nevhodně vysoká, ve spodní části bez větví, udělat proporčně lepší.

Škůdci a choroby

Zdravá, silná rostlina je většinou odolná a tudíž jí choroby ani škůdci neohrožují. Přesto se nám občas může stát, že k nám nějací záškodníci zavítají. Pak je nejúčinnější sáhnout po patřičných insekticidech či fungicidech a dle návodu aplikovat, nejlépe v kombinaci se „zdravými“ variantami, jako je ruční sběr škůdců. A samozřejmě nadále svou sbírku hlídat a okamžitě zasahovat. Mezi živočišné škůdce řadíme např. mšice (černé, zelené či bílé), puklice, housenky různých motýlů, nosatci, plži. Z houbových chorob jsou to hlavně padlí a rzi.

Styly bonsají

Vzpřímený kmen - čokkan

Rovný kmen, pravidelně se zužující, větve i kořenové náběhy jsou pravidelně rozmístěny do všech stran. Jednoduchý styl vhodný pro začátečníky.

Koště - hokidači

Vhodné pro listnaté opadavé stromy, větve se vějířovitě rozkládají a všechny jsou stejně silné, od místa rozvětvení se již dát netvoří terminál.

Dvojitý kmen - sokan

Ze společných kořenů vyrůstají dva kmeny, které jsou buď vzpřímené, nebo šikmé. Jeden kmen by měl být vyšší, dominantní, jako znázornění rodiče a potomka.

Vor - ikadabuki

To je styl náročný na techniku provedení a používá se tudíž málo. Vytváří se z kmenu jednoho stromu tak, že se z jedné strany jeho kmene odstraní větve, touto stranou se položí do zeminy a upevní drátem. Větve z druhé strany kmenu pak tvoří jednotlivé kmeny voru.

Trs - kabudači

Podobně jako u dvojkmenu z jednoho kořenového systému vyrůstá několik kmenů (měl by jich být lichý počet), které mohou být vzpřímené, šikmé.

Polokaskáda - hangengai

Kmen se jako u kaskády ohýbá dolů, ale pouze pod úroveň horního okraje misky.

Kaskáda - kengai

Kmen se ohýbá dolů a vede pod úroveň dna misky.

Literátský styl - bundžingi

Styl bonsaje, který má dlouhý slabší kmen s větvemi až v horní části kmene, většinou s řídkým olistěním.

Šikmý kmen - šakan

Kmen tohoto stromu je vychýlený od svislé osy.

Strom bičovaný větrem - fukinagaši

Je to speciální podstyl šikmého kmene, kdy větve jsou pouze na jedné straně kmenu a vyvolávají tak dojem častého ošlehávání větrem.

Lesík - jose ue

Lichý počet stromů v jedné misce, nebo ideálně na plochám kameni. Každý strom má svůj kořenový systém.

Strom na kameni - sekijoju

Bonsai, která svými dlouhými kořeny obepíná kámen, na kterém roste. Kořeny zasahují až do půdy pod kamenem. Získává se tak, že kořeny bonsaje připevníme drátkem ke kameni a zasadíme do hluboké nádoby tak, aby kámen i s kořeny byl celý v zemině. A pak postupně každý rok obnažujeme kámen a kořeny. K tomuto účelu se hodí místo květináče dřevěné bednění z latěk, které postupně odebíráme, nebo vysoká nádoba z plastu, kterou snižujeme odřezáváním.

© 2010 Mamas, Designed by:marie.har@tiscali.cz